Felinoterapie výběr a výchova

Výběr a výchova kočky pro felinoterapii

Pokud se rozhodneme sehnat si kotě,nebo dospělou kočku,se kterou bychom se chtěli věnovat felinoterapii,musíme si položit několik otázek.

1)Kočku s průkazem původu,nebo bez.?

Já osobně si myslím,že lepší je kočka se známými předky,protože můžeme lépe pohlídat choroby,které by se mohly projevit a to nejen infekce,ale i dědičné /každé plemeno je náchylné k nějakým dědičným nemocem a chovatelé si většinou dávají chovné kočky testovat) a i socializace se u koťat musí provádět už u velice malých koťat,kdy u koťat,které třeba kočka přivede až po několika týdnech.chybí.

2)Jaké plemeno?

Většina koček,které se používají při návštěvní službě je polodlouhosrstá. Nejčastěji je to ragdoll,sibiřská kočka Častá je i dlouhosrstá perská kočka.Tam je trochu problém s údržbou srsti.dále krátkosrstá britská a jen výjimečně jiná plemena, jako třeba siamská,či orientální.Já mám zkušenosti jen se sibiřskými kočkami,které si myslím k této práci skvěle hodí,protože ve své historii mají pevně utvářen vztah k člověku,který se o kočky postaral v krutých ruských zimách a kočka si zvykla s lidmi sdílet přístřeší.Myslím,že ale na plemeni až tak úplně nezáleží důležitější je socializace a temperament.

3)Jaké pohlaví?

Tady upřednostňuji kastrované kocourky.Kocouři jsou všeobecně mazlivější než kočky,které musí být od přírody opatrnější,aby zachovaly rod.A nekastrovaní kocouři,kteří mohou během puberty majitele trochu pozlobit,většinou jsou i více cítit.Nekastrované kočky mají různé nálady a poměrně často se mroukají a mají i delší přestávky v době,kdy se starají o koťata.Pokud je kočka včas kastrována a na návštěvní službu si dostatečně brzo zvykne,je stejně dobrá jako kastrovaný kocour.

4)Temperament

Jedním z ukazatelů je temperament kotěte,který se pozná již brzo po narození.Vhodní jsou klidnější koťata,ne příliš bázlivá.Kterým nevadí určité omezování v pohybu.Říká se,že i barva hraje v tomto ohledu svou roli.Nejtemperamentnější jsou prý červení a na druhém konci nejméně temperamentní jsou stříbřité kočky.

Výchova kotěte

Kotě,které si vybereme pro možnou felinoterapeutickou práci,je nutné správně socializovat a vychovat.Hned po narození koťata za přísných hygienických podmínek bereme do ruky,neizolujeme do samostatné místnosti,ale snažíme se,aby od narození byli součástí rodiny a přirozených zvuků a pachů.Vždy ale musíme být opatrní,zvláště na zavlečení infekce

z venkovního prostředí.Na čím víc lidí si kotě zvykne,tím lépe,ale i tím větší riziko zavlečení chorob.Vždy dbáme na přezutí lidí,kteří na botách mohou přinést do domu infekci a i návštěvy,které by si chtěli neoočkované kotě pohladit,musí mít pečlivě umyté ruce.Zároveň tím učíme kotě zvykat si třeba na děti a postupně i na psi,kteří případně v rodině žijí.pokud se kotě seznamuje se psem až později,nikdy při seznamování nedržíme kotě v náručí.Kotě určitě se bude chtít schovat a tím nás poškrábe a samo se dost vystresuje a může mít špatné zkušenosti i v tom,že nám nebude plně důvěřovat.lepší je kotě nechat někde ve výšce,kam pes nedostane a kotě si samo určí,kdy se půjde se psem seznamovat.většinou to trvá dva až tři dny.Vždy musíme být svědkem a v případných agresivních pokusech včas zasáhnout.i tak se buduje důvěra mezi kočkou a člověkem.

Důležitým prvkem ve výchově kotěte je i zvykání na cestování a tím i přivykání na uzavření kočky na nějakou dobu v přepravce.Některým kočkám nedělá dobře jízda v autě pokud nevidí ven.Tam pokud je to možné kočku dáme na vodítko a můžeme jí za pomoci spolujezdce navykat na cestování v autě.Velkým prubířským kamenem jsou výstavy koček,kde nejenže je kočka zavřená v kleci,ale je vystavena poměrně silným stresovým situacím.(hluk,velké množství lidí,cizí doteky a pach desinfekce)pokud s kočkou na výstavy nechodíme je možné nacvičovat situace v prostředí,které se nejvíce podobá tomu,kam budeme s kočkou chodit.Výborné je třeba nádraží,návštěvování kamarádů a nácvik chození na vodítku.

Zdraví

Je samozřejmostí,že kotě musí mít všechna základní očkování,která se provádí poprvé v 8 týdnech a druhé ve 12 týdnech.Při druhém očkování se může naočkovat i vzteklina,nebo se vzteklina očkuje až později ve věku okolo 6 měsíců.Toto základní očkování se pravidelně každý rok opakuje.Vzteklina se většinou očkuje jednou za tři roky podle druhu vakcíny. Zárověň s očkováním probíhá i odčervování a to začíná již ve třech týdnech života a opakuje se každé tři týdny tak,aby se nekrylo s očkováním a vždy byla mezi očkováním a odčervením týdení pauza.Toto se provádí do věku 13 týdnů a pak podle potřeby většinou jednou za tři měsíce.

Jestliže budeme kočku využívat v návštěvní službě,měla by mít ostříhané drápky,povinná očkování a pravidelná odčervení.Dbáme hlavně na eliminaci přenosu zoonoz a vnějších a vnitřních parazitů a plísní.Různá očkování a eliminaci parazitů doporučuje veterinární lékař,který by měl vědět,že s kočkou chodíme do zařízení seniorů ,nebo dětí.U koček žijících trvale v domě je to nebezpečí menší,než u koček s volným výběhem.Tam je zapotřebí častější odčervení a je tam riziko častějšího napadení koček třeba plísněmi,nebo jinými nemocemi od toulavých koček venku.Současně s péčí o zdraví je důležitá dobrá výživa a dobrý psychický stav zvířete,aby byli připraveni na větší zátěž,která je při práci čeká.Kočky jsou velmi citlivé na stres a prot je důležité kočku dobře znát a při práci ji nepřetěžovat.pokud kočka jeví při práci najednou nějaké známky stresu,je potřeba návštěvu ukončit a pokračovat,až bude kočka znovu v dobrém rozpoložení.Stále dbáme na to,aby kočka měla z návštěvy zařízení dobrý pocit.Zdá se mi i výhodou,pokud máme více koček,které jsou na feliniterapii vhodné.Abychom nemuseli návštěvu rušit,poku kočka není ten den zrovna ve formě.

Využití koček v různých zařízeních

Při sestavení felinoterapeutického týmu musíme hlavně dbát na dobré porozumění mezi kočkou a majitelem.Musí se dobře znát a rozumět si.kočka musí porozumět,co po ní člověk

chce aby dělala a člověk musí poznat na kočce,kdy už je unavená,či zda není ve své kůži,aby se nenarušila vzájemná důvěra.

Kočky jsou ideálními společníky v domově seniorů,tam je klid,jakási intimita a lidé si s kočkou většinou zlepší svou psychiku a emoce.Výbornými společníky jsou i pro děti s tělesným postižením.Kočky jsou oproti psům menší a proto jsou i lépe využívané na postelích a invalidních vozících a děti s nimi mají těsnější kontakt.Iv rodině tělesně postiženého dítěte je starost o kočku o hodně méně náročná,než péče o psa.U zdravých dětí je myslím, pes pro práci s dětmi lepší(zvláště hyperaktivními)a hodí se mnohem lépe.U těchto dětí se pracuje s kočkou jednotlivě.(jedna kočka jedno dítě).Důležité je ale dětem kočky představit a nechat je seznámit,protože mnoho dětí kočky nezná a bokí se jich.Důležitá je i osvěta mezi rodiči,kde si hodně lidí kočky zafixovalo jako nemocná a polodivoká zvířata.