Něco o mě
Jsem ještě kotě, ale všechno mě zajímá. Nejsem obyčejné kotě, jsem hrdá na své jméno Yustina Siberian Spirit- jmenuji se po chovatelské stanici kde jsem se 28.řijna 2015 narodila Sibiran Spirit- Duch Sibiře. Mamka Uralka Siberian Spirit má maďarské kořeny po mém dědečkovi Cooncreole Giovanni Gatto a taťka pochází z Norska a jmenuje se Carillo Cat Rumor Has it. Budu se brzo stěhovat od té hodné paní Heleny Ruckerové do nového domova. Nové páničky  jsem viděla jen jednou tak uvidím jak se mi tam bude líbit. Vše Vám poreferuju, a proto tento web. Budou na něm novinky ze života jednoho kotěte, jestli Vás to zajímá...


„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal …“
Malý princ, Antoine Saint Exupéry
 

Můj kočičí deník
První listy mého deníku píši v Hradci Králové v mém rodišti chovatelské stanici Siberian Spirit. Mám se skvěle mám tu šestnáct kočičích kamarádů a kamrádek. Jsme parta Sibiřských koček, malých i velkých, českých zahraničních..blbnem co se dá. Jíme a spíme, my koťata obzvlášť také nás panička češe a pudruje a tak...no víš takovej luxusní život...máme se fanfárově. A co ocenění z výstav mají naši dospěláci, jo jsme totiž nádherně krásný...no nejkrásnější....jsme vždy tip top.

Historie mého rodu

Původ kočky Sibiřské 
přeložila Anna Shvarts z knihy "Sibirskaja Koshka" od autorky Valentiny Nemyria

Sibiřské plemeno má jedinečné místo mezi ruskými kočkami. Většina historických pramenů udává, že plemeno kočky sibiřské je staré několik století. Existuje mnoho teorií, týkajících se historie z nichž nejpravděpodobnější udává, že tato zvířata doprovázela nomadické kazachy z evropské části Ruska do hlubin Sibiře a později na Dálný východ. Další pohyb kočky sibiřské směrem na východ byly výsledkem velkého stěhování sedláků, kteří opouštěli neúrodné oblasti evropské části Ruského císařství a přesouvali se do jižních částí Sibiře a Dálný východ.

Charakteristický gen, který dává sibiřským kočkám jejich dlouhou srst, tak důležitou pro snášení krutých sibiřských zim, byl pravděpodobně buď z evropského severu nebo jihovýchodu např. Mongolska a Číny. Méně pravděpodobnější teorie říká, že gen se objevil náhodným skřížením s divokými lesními kočkami. Pod vlivem krutého podnebí na kontinentu a náhlými dramatickými změnami teplot se postupné vytvářela mohutná svalnatá kočka s "kožichem",  dlouhou a hustou srstí, která je lemovaná teplými barvami a mohutnou spodní srstí.

Nejstarší zmínky o kočce sibiřské jsou v ruské literatuře z 2.pol. 19.století a teprve na počátku 20.století se objevuje i v zahraničních pramenech. Příkladem je článek v novinách  "Brehms Tierleben" z roku 1925, který se týkal Kočky Tobolkerské, jež se vyjímala svým mohutným tělem a dlouhou srstí a byla přivezena ze Sibiře (nejpravděpodobněji z oblasti Tobolsk.)

Nicméně ne všechny kočky s huňatými kožichy a polodlouhou srstí mohou být spojovány se sibiřským plemenem. Vývoj studií historie koček v 80.letech v SSSR a v 90.letech v Ruské Federaci se snažil najít normu pro sibiřské krasavice. Tyto normy, upřesněny díky úsilí odborníků a nadšených chovatelů, byly postupně přijaty a odsouhlaseny všemi hlavními organizacemi zabývajícími se kočkami a povolily jim soutěžit na mezinárodní úrovni stejně jako zástupci dalších významných plemen.

V minulých 10ti letech kočka sibiřská nikdy neztratila popularitu v zemi svého původu a stala se jedním z nejžádanějších plemen mezi mnoha mezinárodními milovníky koček.

 

tak to jsem já

Novinky

Tak vám musím napsat jak se tu mám...

16.02.2015 11:15
Obyvák jsem již opanovala....je můj...hlídám si ho. Jsem holka zvědavá...vše se snažím...